Vláda nemusí k řešení krize měnit ústavní zákony, ani je obcházet. Existují jednodušší řešení v souladu s ústavou

Rekonstrukce státu ve čtvrtek 30. 4. reagovala na záměr vlády novelizovat zákon o ochraně veřejného zdraví. Všem členům vlády i zástupcům opozičních stran jsme odeslali doporučení, jaké meze musí návrh naplňovat, má-li být akceptovatelný z hlediska ústavnosti. Se zástupci Pirátů jsme pak diskutovali možná pojetí jejich návrhu na zavedení několika stupňů pohotovosti ve vztahu k současné pandemii. Vláda však naše doporučení v předloženém návrhu bohužel nereflektovala.

Ještě dnes jsme proto zaslali členům vlády zásadní výhrady k předložené novele, která byla zveřejněna během dopoledne. Naštěstí následně vláda tento návrh nepodpořila. Nicméně místo jednání s opozicí o přijatelném znění, které bude v souladu s Ústavou, přišla informace, že ministerstvo vnitra předloží změnu ústavního zákona o bezpečnosti.

Co je špatně na předložené novele zákona?

Navrhovaná novela zákona o ochraně veřejného zdraví, jejíž projednávání vláda přerušila, významně rozšiřuje zásahy do práv a svobod občanů, přičemž tyto pravomoci svěřuje pouze jednomu ministrovi. Některá ustanovení vládního návrhu umožňují tak zásadní zásahy do práv a svobod, že to významně přesahuje účel zákona o ochraně veřejného zdraví, přičemž zároveň dochází k obcházení a vyprazdňování ústavního zákona o bezpečnosti ČR a krizového zákona.

Takové nastavení je velmi rizikové, protože by tak byl otevřen obrovský prostor pro zneužití návrhu. Ministr zdravotnictví by totiž mohl okamžitě sám plošně zakázat např. jakákoliv shromáždění či fungování všech prodejen. Takto široké pravomoci ministra zasahovat do práv a svobod bez jakýchkoliv kontrolních mechanismů jsou zřejmě protiústavní.

„Předložený návrh zákona evidentně směřuje k zajištění pravomocí, které vláda doposud měla díky nouzovému stavu. Ten však byl vyhlášen vládou v mimořádné situaci na určitou dobu a potvrzen Sněmovnou. Je velkým excesem se nyní pokoušet dát stejné pravomoci dlouhodobě jednomu ministrovi, a to navíc bez nutnosti souhlasu vlády a Sněmovny. Členy vlády jsme dnes znovu upozornili, že v tomto znění je zákon z hlediska základních demokratických principů nepřijatelný,” říká Josef Karlický, vedoucí týmu Rekonstrukce státu.

I s ohledem na nedávný rozsudek Městského soudu v Praze (č. j. 14 A 41/2020) je třeba brát na zřetel, že oprávnění omezit základní práva a svobody v masivní míře by měla mít pouze a jen vláda a nikoli Ministerstvo zdravotnictví. Toto oprávnění by pak mělo podléhat také parlamentní kontrole. Takový mechanismus je v současnosti umožněn mimořádnými prostředky podle ústavního zákona o bezpečnosti ČR a zákona a krizového zákona a nelze ho jen tak přenést do běžného zákona.

Změna ústavního zákona či jiné řešení?

Je jistě pozitivní, že vláda aspoň na poslední chvíli vzala na vědomí, že novelu zákona v předloženém znění nelze akceptovat. Ovšem ani nový plán vlády zatím nedává žádné záruky, že takto vláda získá řádný právní rámec pro krizová opatření po ukončení nouzového stavu. Pokud by totiž měla tato cesta být pro vládu řešením, musela by získat kvalifikovanou většinu ve Sněmovně i Senátu už během příštího týdne. Vzhledem k tomu, že jakákoliv ústavní změna je v posledních letech krajně obtížná i v řádu mnoha měsíců, musela by nyní vláda ukázat velkou vstřícnost a návrh postavit na rychlé shodě s opozicí.

„Je nezbytné, aby vláda bezodkladně začala jednat s opozicí o přijatelné podobě změn ústavního zákona o bezpečnosti či přišla s jiným řešením, které nepovede k ústavním změnám a bude ústavně konformní. Taková řešení existují a Rekonstrukce státu už je vládě popsala. Je možné, aby vláda navrhla změnu krizového zákona či změnu zákona o ochraně veřejného zdraví. Ale nesmí překračovat vytyčené mantinely těchto zákonů a nutnost souhlasu vlády a Sněmovny u všech významnějších zásahů do práv občanů,” uvádí hlavní analytik Rekonstrukce státu Lukáš Kraus (Frank Bold).

Rekonstrukce státu bude i nadále vládě nabízet možnosti řešení, a to jak ohledně nyní avizované změny ústavního zákona o bezpečnosti, tak i v rámci „běžných zákonů”. S ohledem na krátící se čas však budeme stále výrazněji apelovat na předložení funkčního a ústavně konformního řešení, které bude vycházet rovněž z jednání s opozicí a Senátem a širší politické shody. Vhodným řešením by bylo např. předložení speciálního krizového zákona šitého na míru současné krizi.

Zástupci vlády se před nedávnem vymezovali proti návrhům speciální pandemické legislativy s tím, že jde o legislativní kutilství. Nekonzistentní postup vlády plný rychlých obratů ovšem nyní vede k tomu, že vláda bude muset prosazovat legislativu v opravdu divokém tempu a v takovém případě se určité míře “kutilství” vyhne jen těžko. Tím spíše je proto na místě, ať debatu o řešení situace vede vláda veřejně se zapojením všech parlamentních stran a již veřejnost neděsí dalšími rizikovými či dokonce protiústavními návrhy.

Josef Karlický, Lukáš Kraus, Věnek Bonuš